Proč zůstáváme: Biochemická závislost na toxických vztazích

Jedním z nejčastějších dotazů, které pokládají citliví a empaticky založení lidé, je: „Proč je pro mě tak těžké odejít a přerušit kontakty s toxickými lidmi?“ Rovněž lidé, kteří si neprošli zneužívám v toxickém vztahu, nechápou, proč zneužívaná oběť v takovém vztahu zůstává a prostě a jednoduše ho neopustí. Chování takové oběti je pro ně nelogické a nepochopitelné. I když toxický vztah plný manipulací, zneužívání a násilí může být pro oběť hrozný, či přímo otřesný, nebezpečný, způsobující oběti újmu na zdraví psychickém i fyzickém, v některých případech dokonce na životě, oběť v takovém vztahu jen pasivně zůstává. Někdy odejde a opět se ke svému trýzniteli, který ji zneužívá, vrátí.

Odpověď není jednoduchá a důvodů může být více; spíše než na osobní kvalitě nebo charakteru vztahu závisí na hlubokých psychologických a biochemických mechanismech, které nás do těchto vztahů poutají. V tomto článku se zaměřím na dva z hlavních důvodů (které nejsou ovšem jediné), proč oběti v takových patologických vztazích zůstávají: traumatickou vazbu a biochemickou závislost.

Trauma bonding: Když se zlo stává normou

Toxické vztahy vytvářejí tzv. traumatickou vazbu, kterou odborníci označují jako „trauma bonding“. Tato citová vazba vzniká během intenzivních emočních zážitků, které nás připoutávají k našim trýznitelům či manipulátorům, abychom přežili. Vzniká na základě opakujícího se, cyklického vzorce zneužívání, který je udržovaný a posilovaný prostřednictvím střídání dobrého a špatného zacházení pachatele s obětí.

Traumatická vazba ovlivňuje emoční centra našeho mozku, konkrétně oblasti jako jsou amygdala a hipokampus, zatímco prefrontální kůra, odpovědná za racionalitu a sebekontrolu, je vyřazena z provozu. Vzniká tak vysoce návykové pouto k lidem, kteří nám ublížili a toto pouto je velmi obtížné přerušit. V důsledku toho se oběti zneužívání mohou snažit dovézt své manipulátory k náhledu toho, že to, co dělají, je špatné ve snaze takovému chování zabránit, což vede jen k sebeobviňování oběti, že se jí to nedaří splnit. Toto ji v konečném důsledku může přivést až ke sebezničení a ztrátě důvěry ve vlastní smysl pro realitu. Oběti, které mají ke svému trýzniteli vytvořenou traumatickou vazbu, tohoto pachatele následně brání a omlouvají.

Biochemická závislost na toxických vztazích

Naše biochemie hraje zásadní roli v tom, proč se cítíme na toxických osobách závislí. Hormony jako dopamin, oxytocin, serotonin, kortizol a adrenalin vytvářejí silné emocionální vazby, které lze jen těžko přerušit. Toxické vztahy často aktivují naše mozková centra potěšení a odměny, což vytváří euforické pocity spojené s bolestí a utrpením.

Dopamin: Jak toxická láska ovlivňuje náš mozek

Láska je jednou z nejintenzivnějších emocí, které lidé zažívají. Stimuluje centra potěšení a odměny v našem mozku, a její účinky jsou zvlášť silné u vysoce citlivých jedinců. Zajímavý experiment s potkany ukázal, že když jsou těmto zvířatům elektricky stimulována centra rozkoše, udělají téměř cokoliv, aby tuto stimulaci opět zažily – i za cenu vlastního bolesti. Podobně se snažíme znovu prožít vzrušení „líbánkové fáze“ s toxickým partnerem, i když je s ním spojená nesnesitelná bolest. Dopamin, neurotransmiter spojený s potěšením a touhou, hraje v tomto procesu klíčovou roli. Toxičtí jedinci nás zprvu bombardují láskou, chválou a pozorností. Tato nadměrná pozornost nás zahalí do intenzivních pocitů euforie, které jsou často srovnatelné se závislostí na drogách. Mozek zamilovaných lidí vykazuje podobnosti s mozkem závislých na kokainu. Když se toxický partner od nás začíná vzdalovat, trpíme proto abstinenčním syndromem. Manipulativní taktiky, jako je chování typu „cukr a bič“ (kdy nás toxický partner nejprve k sobě přitáhne a potom odstrčí), nás udržují v neustálém napětí a touze. Studie ukazují, že dopamin se uvolňuje snadněji, když jsou odměny rozdávány nepředvídatelně. To znamená, že když střídáme období potěšení a bolesti, náš mozek se soustředí na to, aby získal odměnu, která může být nejistá. Zážitky, které vnímáme jako odměnu, vedou k uvolňování dopaminu, což vytváří touhu po opakování těchto zážitků. Dokonce i negativní zážitky mohou uvolňovat dopamin. Frustrační přitažlivost v nepříznivých vztazích může pocity romantické lásky spíše zesilovat než oslabovat. Kombinace potěšení a bolesti v toxickém vztahu tak vytváří silnější závislost na partnerovi.

Oxytocin: Hormon lásky ovlivňující naše vztahy

Oxytocin, často označovaný jako hormon mazlení nebo hormon lásky, hraje klíčovou roli v našem emocionálním životě. Uvolňuje se během doteků, pohlavního styku a orgasmu a podporuje náklonnost a důvěru. Jeho význam je patrný i v okamžiku narození, kdy vytváří hluboké pouto mezi matkou a dítětem. Tento hormon má však také své temné stránky, zejména v kontextu toxických vztahů.

Během fází bombardování láskou ve vztahu s toxickým partnerem mohou účinky oxytocinu nabývat extrémních rozměrů. Náš mozek má tendenci slepě důvěřovat lidem, které milujeme, i když nás zradili. Výzkumy naznačují, že uvolňování oxytocinu může vést ke zvýšení důvěry a k dalším investicím do druhé osoby, a to i poté, co došlo k narušení důvěry. Tato situace může být obzvlášť bolestná, když čelíme nevěře nebo patologickému lhaní ze strany manipulativního partnera. Tato slepá důvěra může vést k cyklu bolesti a zklamání, přičemž si mnozí lidé ani neuvědomují, jak moc je tento hormon ovlivňuje.

Serotonin, kortizol a adrenalin

Naše emoce a myšlenky v lásce jsou silně ovlivněny chemickými procesy v mozku. Psychiatrička Donatella Marazzitiová v roce 1999 odhalila, že zamilovaní lidé mají podobnou hladinu serotoninu jako ti, kteří trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Serotonin, neurotransmiter, který reguluje naši náladu a pomáhá ovládat úzkost a depresi, hraje klíčovou roli v našem vnímání lásky a vztahů.

Naše nekontrolovatelné myšlenky na toxickou osobu mohou být biologicky podmíněné a dají se lépe pochopit skrze pokles serotoninu, který se v takových situacích často vyskytuje.

Kromě poklesu serotoninu se v těle zvyšuje hladina stresového hormonu kortizolu, který je spojen s reakcí „bojuj nebo uteč“. Kortizol nás připravuje na „boj“ proti domnělému ohrožení a zvyšuje naši ostražitost. Tato kombinace poklesu serotoninu a nárůstu kortizolu vytváří intenzivní zaujetí naším partnerem a často vedeme k pocitům, že náš vztah je otázkou života a smrti. Obsedantní myšlenky na toxického partnera se tak stávají součástí naší reality, i když mohou být škodlivé.

K biochemické závislosti přispívají také hormony adrenalin a noradrenalin, které připravují naše tělo na stresové situace. Když se setkáme s osobou, kterou milujeme, uvolňuje se adrenalin, což může způsobit bušení srdce a pocení dlaní. Tento hormon je rovněž spojen se strachem, který může být velmi silný, zejména při interakci s toxickým jedincem.

Kombinace adrenalinu, strachu a vzrušení vytváří zvláštní přitažlivost. Rande spojená s intenzivními emocemi, jako je strach, mohou být v naší paměti zapamatovatelnější, neboť náš mozek vytváří silné pouto k těmto zážitkům. Když prožíváme děsivé situace s partnerem, může nás to paradoxně více přitahovat.

Chemie našich emocí v lásce je složitá a často nás vede k chování, které může být pro naše zdraví škodlivé. Při prožívání silných emocí je důležité zachovat si odstup a racionální pohled na situaci, abychom si uchovali své duševní zdraví a pohodu.

Jak se osvobodit od toxických vazeb

Pochopení mechanismů, které nás drží v toxických vztazích, může pomoci ukončit cyklus sebeobviňování a umožnit nám nalézt cestu k osvobození. Klíčem je uvědomění si, že naše pocity nejsou důsledkem naší slabosti, ale komplexního souboru biochemických a psychologických faktorů, které je třeba pochopit a léčit.

Toxické vztahy jsou složité a vyžadují od nás hluboké sebepoznání a ochotu čelit bolestným pravdám. Díky biochemické závislosti na toxickém partnerovi je pro oběť velmi nesnadné se od takového vztahu osvobodit. Pokud se Vám to již podařilo, gratuluji Vám. Máte za sebou ten nejtěžší krok. Můžete tak najít cestu k uzdravení a osvobození se od těch, kteří Vám ubližují. Klíčem je překonat strach a začít si vážit sami sebe. V tom Vám mohu být nápomocná.